tulene
Každým rokem probíhá od dubna do května v Kanadě (konkrétně v Newfoundlandu, kde žije až 90 procent lovců) vládou podporovný lov tuleňů. Dvanáctidenní až tříměsíční mláďata lovci utloukají baseballovými pálkami, železnými tyčemi, háky a pádly především pro jejich kůži. Malé množství tuleňů se zpracovává na olej. Ochránci zvířat navíc našli mnoho živých tuleních samců s odříznutými pohlavními orgány, které se prodávají do Asie jako prostředek pro zvýšení potence. Jeden vynese lovci až dvacet tisíc korun. Používají-li lovci pušky, snaží se jen o jednu ránu, jelikož každá díra v kožešině pro ně znamená o dva dolary méně. Bylo zaznamenáno mnoho surovostí, včetně toho, jak lovci táhnou na háku poraněná mláďata po ledě, postřelí a nechají je ležet na místě nebo jak vrší polomrtvé tuleně na hromady.Za jednu kůži dostávají lovci necelých pět dolarů. Tímto odporným způsobem si tak vylepšují svůj příjem.
Za poslední tři roky bylo takto vybito přes milion tuleních mláďat (nezapočítávají se poraněná ta zvířata, která poraněná sklouzla do moře nebo ta, která lovci nechali ležet polomrtvá na ledě). Oblíbeným argumentem pro zástánce lovů je, že se tuleni přemnožili. To je ovšem lež. Oblast mezi Kanadou a Grónskem je oblastí, kde tuleni žijí. Údajně jich bylo několik milionů. Už jen v letech 1950 až 1960 jejich intenzivní lov vyhubil téměř dvě třetiny. Pět kanadských veterinářů zkoumalo mrtvá těla zvířat. Mluvčí Organizace na ochranu zvířat (IFAW) Ulrich Schnapauff řekl: "Z průzkumů, které tito odborníci prováděli vyplývá, že 42 procent tuleňů bylo staženo z kůže, když ještě žili." No a jelikož je tulení maso nepoužitelné, těla se nechávají shnít na ledě.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Kanadská vláda, která to vše ještě podporuje, prý zajištujě humánní zacházení při lovu. Výzkumy však potvrzují pravý opak. Metody, jimiž jsou tuleni zabíjeni, s eprý neliší od metod, kterými jsouzabíjeni divoká nebo domácí zvířata.Minulý rok povolila vláda vybít další rekordní množství tuleňů: 350 tisíc. To je ovšem jen doporučení, pokud se tento počet překročí, nikdo za to nebude trestán ani pokutován. Velký podíl na ziscích z lovu mají také Norové. Ti kupují až 80 peocent tuleních kůží, které pakdále exportují.
Greenpeace je jedna z prvních organizací, která se v letech 1976 až 1983 aktivně zapojila do kampaně proti lovu tuleňů v Kanadě. Poté byla vyzkoušena metoda protestu, kterou Greenpeace v roce 1976 samo zavrhlo. Tulení mláďata byla zachráněna tím, že se jejich kožíšky znehodnotily neškodnou zelenou barvou. Dne 11. březne 1982 Evropská unie zakázala dovážet tulení kožešiny do evropského společenství.